Jen mě nelituj

Jarek Nohavica

1:JGmen mě nelituj, nCmeklepej nF7a mé dveře
s chrByzantémou v dlD7ani,
hrCma na lF7itování kBončí v prvním tahu,
neplivej lDmásku na podlCmahu,
nestůj mi Fu bytu, jen mě nelitGmuj.
TCma slova jsF7ou jen guláš dvBakrát přihřívF/Aaný,
Cma to mě nF7ezachrání, a tBo mi nepomůže,
a tak nDmesvlíkej mě z kCmůže,
celý zvFědavý, celý zvBědavý,
jak vlF/Aastně vypadGmá takový mCmalý pohřeb,
na který si člF7ověk sám nastřBádá.
R:Jó, kdybych byl vrBabec, sezobal bych zFrní
všem ptGmákům, co v D#okolí jsBou,
srdce měl bych slCmabé a žaloudeček pFlný
a dD#uši rozčepýřenBou.
R:Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*:JCmó, kdybych byl, žD#il bych si, žil,
a šťBastný bych byl jF/Aako pytel blech,
ale jCmá jsem, co jsem, a nF7evěřím lítostBem.
2:Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R:Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R:Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:00:53.271+00:00
Výsledky hledání: